Dne 31.01.2007, jsme vyrazily z důvodu nedostatku sněhu do Jesenických hor a dále do Orlických. Prostě tam kde mohl být alespoň nějaký sníh, kterého bylo v loňskou zimu zatraceně málo, ba vůbec.

Majitelé sjezdovek a horských středisek zaplakali nad výdělkem.
Nicméně jsme našli poslední záchvěvy zimy alespoň na těchto místech. Přijeli jsme pozdě odpoledne kolem 16 hodiny, ale bylo ještě docela pěkné světlo. Neváhal jsem a vysoukal sněžné skútry z dodávky. Byla to celkem pěkná makačka. Zmrzlá podlaha nijak nepomáhala v mému záměru. Sníh na botách, nikde žádny opěrný bod, jak na ledě. Ale zdařilo se.
Majitel hotelu, nadšeně přispěchal okouknout atrakci, která začala přitahovat kolem jdoucí.
Z počátku jsem měl strach, jestli vůbec v takovém mrazu s novým, syrovým, nezajetým strojem nastartuji, když jsem měl takové publikum.

,,Cvrnk vrrrr‘‘ nedaje poznat svého překvapení, když na škrtnutí startéru se motor roztočil, jak “švýcary“. Co jiného jste také čekali. Usedl jsem na zmrzlou sedačku, chopil se řidítek‚ rozsvítil světla a přidal plyn. S lehkými vibracemi se skútr začal pohybovat směrem vpřed. Z počátku bylo řízení krapet ztuhlé, ale po chvilce bylo vše ok.

Vyrazil jsem na malou okružní jízdu kolem pozemku hotelu. Sníh byl značně mokrý a těžký, ale nic jiného k mání nebylo, aspoň trošku zbytků na testování. Zaplať nám to ten dotyčný nahoře. Ale, mohl se snažit víc. Moc toho nezbylo. Na mokrém těžkém sněhu byla jízda dost vlažná. Skútr ztrácel svou stopu a měl tendenci při prvním nerovném terénu ujíždět směrem tam, kam se povrch skláněl. Do hloubky zhruba 40cm nebyl problém projet cokoliv, ale v hlubším a mokrém sněhu už šlo do tuhého. Skútr se propadal a jel krokem. No co se dalo čekat, v takové břečce by se propadaly i sněžnice. Světla mne mile překvapily, svítily pěkně před skútr a osvětlovala vše, co bylo zapotřebí. Mokrý a prokřehlý, jsem se vrátil zpět do horské chaty.

Druhý den nastala změna, sníh přes noc zmrznul a to bylo to pravé, co jsme potřebovali. Žádné brodění v blátíčku, kdepak. Pěkné sucho, sluníčko a skvělá nálada. Po snídani, jsme přistoupily ke strojům. Pro upřesnění měli jsme 3 kusy na testování. Majitel hotelu nám vysvětlil trasu, přes pole, hory a doly až ke sjezdovce, která měla být nedaleko. Kde mají přímo na sjezdovce bar s pitíčkem a něco na zub. Tak to byl ten správný cíl naší cesty.
Vyrazily jsme, dva červení a jeden oranžový skútr. Prý jsme byli jak světlušky na té bílé pláni, když jsme odjížděli. Pláně měli opravdu dobrý podklad, sypký sníh, žádný ušlapaný. Přesně takový, který měl ukázat co Snow Fighter dokáže. Rozjeli jsme to hned zostra na plno. Sníh za námi lítal jak piliny od dřevorubce při kácení. Pěkná jízda, až na ty omrzlé nosy. Maximální rychlost mohla být tak 60 až 65 km/h. Víc se nám z nich vyždímat nepovedlo,ale na sněhu, dvou lyžích a jednom pásu to je až až. Při prudké akceleraci se stroj sice rozvibroval, než dosáhl své požadované rychlosti, ale motor 250ccm, fungoval báječně. Výkon s porovnáním pořizovací ceny byl, velmi dobrý (89990,-). Sněžný skútr, za takovou cenu jsem u nás ještě neviděl a s dvouletou zárukou na nový stroj, nádhera. Dorazily jsme k sjezdovce. Po domluvě s majitelem, který nám dovolil blbnutí na uválcovaném sněhu, jsme si dali rychlé občerstvení a šup šup do sedla. U vleku, jsme vzbudily pozdvižení. 3 skútry pěkně zaparkované v blízkosti baru, to bylo něco. Jako zaparkované Ferrari před školní jídelnou. Ale na modní přehlídku nebyl čas. Jízda na uválcovaném sněhu je jednoduchá a bez problémů dá se dělat spousta hloupostí. Jako, např. jízda po jedné lyži, jízda smykem, ve stoje a jiné podobné hovadinky. Pak padla otázka, vyjede někdo sjezdovku až na horu? Když jsem viděl to stoupání, no nevím. Sázky byly uzavřeny a jelo se. Zhruba ve tři čtvrtě sjezdovky už jsem jel krokem a motor brečel pod tou námahou a skútr se chvěl. Vzdal jsem to, než trápit nový syrový motor, to za to nestojí. Otočil jsem se zpět a sjel dolů. Tam jsem byl přivítán s posměškem. ,,Ti došla pára v kotli, co‘‘? Ne ne, párou to nebylo. Jen trápit nový motor v takovém stoupání, to nebylo pro mé uši. Jízda po jedné lyži byla celkem zábava, šlo to snadno. Skútr je poměrně lehký a motor sním dokáže ve správných otáčkách pěkně zacvičit. Záběr pásu na sněhu je ucházející, samozřejmě se nedá srovnat s konkurenčními drahými skútry,ale cena a užitná hodnota mluví sama za sebe. Je to hoby stroj a tak se na něj musí i pohlížet.

Z celkového, dne a dalšího, který následoval v dalším testu, mohu prohlásit, že sněžný skútr SNOW FIGHTER 250 je dobrý. Za celou dobu testování nebyly žádné vážné problémy, ani technické závady. Až na dotažení řetězu na jednom stroji a šponování pásu. V této cenové relaci je spíš určen jako hobby stroj, vzhledem k jeho obsahu a výkonu. Nic méně si s ním užijete hromadu legrace a zažijete to co na jiném stroji nikoliv.